Jordan-Spieth-with-caddy
napsala Štěpánka | 9. 8. 2016

Jsou to dva úplně jiné světy. Zatímco amatérští (rekreační) hráči zažívají všechno to, co jsem doteď popisovala, profesionální golf je tvrdá práce, dřina a nepohodlí.

Rekreační hráč se celé dny ve své kanceláři těší na to, až bude moci vyrazit na hřiště a během víkendového turnaje třeba i snížit handicap. To je taky věčným námětem jeho snů a v těch nejdivočejších se stává takzvaným singlistou, což znamená HCP pod 10. Profesionál má handicap kolem 0 a nemá pohodlnou kancelářičku, kde by se těšíval na víkend. Naopak žije jako kočovník.

Amatér zoufale touží po tom, aby zdrhnul z práce a mohl si jít zahrát. 

Ostřílený profík zoufale touží po klidném víkendu bez golfu a přesunů mezi hřišti.

Amatér sní o tom, že ho na turnajích provází jeho vlastní caddy.

Ostřílený profík sní o tom, že jeho caddy nebude chtít svou provizi.

Amatér vymýšlí, jak se vykroutit z rodinného grilování a jít na hřiště.

Ostřílený profík vymýšlí, kdy bude moct sníst cokoliv ve společnosti svých blízkých v uctivé vzdálenosti od golfu.

Když se Amatérovi nechce jít na trénink, zavolá trenérovi a stráví odpoledne na gauči.

Když se Ostřílenému profíkovi nechce jít na trénink, nevolá trenérovi a na trénink se dostaví včas.

Ostatně Profík trénuje každý den několik hodin, bez ohledu na počasí.  Jen malinká hrstička ze všech golfistů někdy pozná to, co jsem teď popisovala a tyhle muže my pak uvidíme líbat vítězné poháry Masters a budeme si říkat: „To přeci není možný, dyť je to tak jednoduchý ty jamky zahrát.“

Ale jen do chvíle, než sami vstoupíme na hřiště a svým prkeným švihem zkazíme hned první odpal 🙂

P.S. Já si v neděli při golfu natáhla něco v rameni….. tak mám na trénink vlastně omluvenku 🙂

 

 

Komentáře

Zatím zde nejsou žádné komentáře.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.