golf
napsala Štěpánka | 19. 10. 2016

Stává se mi, že sedím a civím na prázdnou bílou plochu v notebooku, kurzor bliká…. Chci psát na blog, ale nápad nepřichází.

A pak, z ničeho nic už je čas, kdy musím vyrazit do práce nebo někam na schůzku, takže je po psaní, aniž by vznikla jediná řádka.

Tentokrát civím tak dlouho, až je čas jít na hodinu Angličtiny. Cestou tam se v duchu tak trochu bičuju, protože moc dobře vím, že připravená nijak zvlášť nejsem (rozuměj vůbec). Něco mi říká, že dneska nebude můj den.

Jelikož jsem mimořádně tupý žák, probíhá moje výuka pomocí příběhů a situací, které když se nasimulují a vy se v nich octnete, musíte nějak reagovat. Anglicky samozřejmě. Kupodivu to na mě funguje a bývá u toho taky zábava.

Takže teď sedím naproti své mimořádně trpělivé učitelce a visím jí na rtech, aby mi neuniklo zadání úkolu.

„Dnes mě Štěpánko naučíte golfový švih“ říká English teacher Martina dokonalou Oxford English. Jak je mým zvykem, vyvalím oči a zmateně na ní zírám. Snažím se totiž dát dohromady nějakou reakci a taky vím, že to není jen konverzační věta. Ona chce opravdu naučit golfový švih.

„Dobše, já mužů učid tebe čvihat, ale my nemáme chůle.“

Martina je evidentně připravená lépe než já, protože vykouzlí zpoza stolu hůl železo osmičku a mrkne na mě.  Jdeme do společných prostor jazykové školy, kde je místa dost i pro nácvik skoku o tyči. Vůbec bych se nedivila, kdyby tu jednou cvičně tekla dravá řeka a já měla navigovat ke břehu někoho, kdo se v peřejích sotva drží nad vodou.

„Ouchej, základný postaf…“ křením se na Martinu. „Nohy pro sebe, jako raumena a kouleni krčit!“ Poroučím.

„Výborně, ale….“ Zastaví mě Martina. „ Říkáme: základní postoj, nohy od sebe na šíři ramen a chtěla jste říct kolena pokrčit, že?“

Poté, co to všechno zopakuji, se Martina postaví do základního postoje a v rukou třímá hůl, asi jako kyj.

„Tvoje chláva musí být šístá a sousřídíš se jen na čvích.“ Martina divokým koulením očima naznačuje, jak moc se na švih bude soustředit.

„Oke, téď polóž chůli za míč.“ Ukazuju na papírovou kouli, kterou jsem vytvořila částečně z nervozity a částečně jako rekvizitu.

Martina rezignovaně položí hůl na zem, narovná se a čeká, co já na to.

„Oké, založ hůl za míč.“ Opravím se, hned jak mi slovník vyplivne patřičný výraz. Martina se opět chopí hole a způsobně její hlavu založí za míč.

„Téd dej levá a pravá ruce s chůle za pravá rámeno, ale kukej pořát na míč, Oke?“

„Yes, my trener.“  Prohlásí Martina a hůl vytrčí vzhůru.

„Teď ty tou chůli uděláš čvích, jako felký kólo a konec bude za tvoje lefé rámeno. Ale pozooor! Ty požát koukej tam, kde byl míč, rosůmíž?“

Martina vděčně spustí ruce a švihne holí. Papírová koule letí až k hlavním dveřím, kde stojí stůl slečny asistentky. Tleskám jak divá. To slečnu asistentku zvedne ze židle a nakoukne opatrně za námi.

„Pojďte Adélko, Štěpánka vás taky naučí golfový švih.“

„Já tak můžu někoho něco učit“ bručím si v duchu pod fousy, ale hned taky čelím záchvatu paniky při představě, že celý ten složitý soubor vět budu muset zopakovat ještě jednou. Vrhám na slečnu asistentku pohled krajního duševního vyčerpání a ta, jelikož je chápavá, prohlásí:

„Moc ráda bych, ale mám tam hromadu restů a taky mě ještě pořád bolí ruce ze včerejší lukostřelby, co jste měla s panem inženýrem.“

Myslím, že se neulevilo jen mě. Zbytek hodiny s Martinou celkem normálně sedíme u stolu, pijeme Anglický čaj a věnujeme se Anglickému jazyku.

„A o čem teď budete psát na blogu, když končí golfová sezóna?“ Ptala se slečna asistentka, když jsem odcházela domů. Přistihla jsem se, jak v duchu nezřízeně jásám nad tím, že někdo živý opravdu čeká na to, co napíšu na blog.

„Tak snad nějakou veselou historku spojenou s golfem.“ Zahlaholím a pádím domů zaplnit tu bílou plochu, kterou jsem dopoledne opustila.

 

Komentáře

Štěpánka

Budu moc ráda 🙂 Děkuji 🙂

Pro 01.2016 | 04:57 pm

Marie

Krásně napsané a vtipné! Ráda budu i nadále číst Váš blog.

Pro 01.2016 | 04:23 pm

Štěpánka

Kamčo to by se určitě dalo vyzkoušet 🙂 Mám ti to domluvit? 🙂

Říj 30.2016 | 08:18 pm

Kamila

Hi Hi moje angličtina by taky potřebovala tepělivou Martinu . Ovšem jestli bych ji vyprávěla jak v duchu každou chvilku někoho škrtim ( hlavně německého původu ) tak nevím koho by si pozvala na pomoc .

Říj 30.2016 | 07:35 pm

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.