nervy
napsala Štěpánka | 9. 2. 2017

Úterý

Být řadovým zaměstnancem polygrafického podniku je těžké. Makat jako otrok, v prachu a potu vydělávat na to svoje. Být továrníkem a ředitelem tamtéž není zas tak o prachu, ale pot se vyskytuje hojně. Řediteli naskakuje studený pot už ve chvíli, kdy jeho otroci vstupují do zasedačky. Tyto „výslechy“, jak poradám přezdívají oni, se konají každou středu.

Středa 

Vedoucí výrobní linky přichází na poradu se stížností na včerejší jídlo v kantýně. Prý se vyskytly případy náhlého zvracení. Postižení (dva) žádají o volno na zotavení (dva dny).

„Proč jsem nezvracel já a další?“ Táže se ředitel, který prý jedl  to samé co oni. Vedoucí krčí rameny a cosi ťuká do mobilu. Ještě do konce porady se ukáže, že inkriminovaní nevolníci zhltli po obědě hromadu vlašského salátu, kterýžto objevili v lednici v šatnách. Tu měl ovšem jako nefunkční odstranit údržbář.  Řediteli se uleví, neboť nebude ani volno, ani hygienická inspekce.

Vedoucí nákupního oddělení je tázána, proč objednala sto padesát tisíc kusů obálek s výplatními páskami pro zaměstnance. Ta postupně zkouší odpovědi od „aby nám nedošly,“ až po „spletla jsem se o nulu.“ Ředitel žádá storno objednávky a pokouší se o něj mrtvice. Vedoucí na tom není o mnoho lépe.

Dále se řeší prostoje v provozu, špatně naprogramované stroje a tak dále a tak dále. Po patnácti minutách se náš ředitel omlouvá a odchází do své kanceláře na disputaci s úředníky banky. 

„Jak hodláte zareagovat na výkyvy kurzu Eura?“ Dotírá úředník zanořený v účetní bilanci tohoto podniku, jemuž poskytují kontokorent. 

„Rád bych si vzal volno a výkyv přečkal někde pod palmami.“ Pomyslí si ředitel, ale nahlas se optá: „Jak budete reagovat vy?“  

Po této schůzce by v množství potu mohl lehce konkurovat komukoliv u výrobní linky, ale kontokorent ubránil. Zbytek dne tráví s ekonomickými ukazateli a podobnými cancy. 

Čtvrtek

Hned po ránu se ředitel vydává do provozu. Rád se dívá na sehrané pohyby výrobních linek a s potěšením sleduje, jak se kamiony krmí paletami katalogů, časopisů a vypravují se na cestu k zákazníkům. Potřebuje se vzpružit, protože celou noc ve snu rval svým lidem vlašák od úst. Má ale smůlu. První minuty příjemného cvrkotu vystřídá podívaná na včera diskutovaný stroj na vkládání příloh do časopisů. Každá čtvrtá příloha se nevloží nikam, ale letí vzduchem a končí v hromadě na zemi. Tam se hrbí dva brigádníci a suplují práci stroje. V útrobách mamuta se hrabe technik a snaží se programovou chybu napravit, čert ví, jak dlouho už. Řediteli se udělá šoufl, okamžitě si totiž spočítá, že platí leasing toho mamuta a teď navíc ještě další dva brigádníky k tomu. Pomyslí na šumící palmy a proklíná chvíli, kdy se stal majitelem tohoto panoptika. Brigádníci se pokusí zprůhlednit. „Starej“ na ně totiž civí jak po zásahu elektrickým proudem.

Pátek

Ředitel hned po ránu pošle do žaludku dva Ibalginy  a zasní se nad představou, že vyrazí na několik dnů do tepla na golf. Nevyrazí nikam.

Vyrazí akorát údržbáře, který v jeho očích zcela záměrně bojkotuje chod firmy tím, že po většinu pracovní doby civí do mobilu na nějaké kraviny….

Civí, je to fakt.

 „Co taky jinýho dělat,“ pomyslí si údržbář… a po stopadesáté se podívá na obrázek své rozestavěné chajdy…. „ Budou lepší velký okna směrem do lesa nebo klasický malý chalupnický?“ 

Sobota

Náš továrník doma zahajuje volný den lamentací na téma zdraví. Kdeže jsou ty časy, kdy se neprobouzel před sedmou hodinou ranní…..  Teď celé noci propřemýšlí a rozhodně nemůže spát, když vedle něj dost hlučně oddychuje jeho žena.

„To je taky případ“ pomyslí si nebohý továrník „Jak je možný, že ona si vyspává?“ 

Každý by si teď mohl povšimnout lehkého roztřesení bradičky pod návalem sebelítosti, ale on sám ví nejlíp, že toho má moc. 

A protože jeho příšerná žena vůbec nemá pochopení, jde si do pracovny prohlížet svou, tak trochu obskurní sbírku samorostů, do kterých postupně vyřezává výjevy ze světových bitevních polí….

Kolem poledne je přivolán k něčemu, co jeho žena nazývá obědem, ale jedná se spíše o směsici vařených obilovin a jemu neznámých přísad….. Po chvíli pátrání zaznamená přítomnost slaniny, což považuje za úspěch. I tak se najednou rozpomene, že si chtěl jít zahrát golf a zahájí urychlený ústup z pozic….. Restaurace KOGO na golfovém hřišti ho snad hlady umřít nenechá. 

Neděle

Ze samé „nespavosti“ probouzí našeho ředitele v osm ráno tlaky v močovém měchýři. 

„Bohužel jenom tam.“ Pomyslí si a drápe se z postele.

Potom ranní káva, noviny a trochu zevlingu u samorostů. „Ta jeho“ šla někam krákorat se svými souputnicemi. Její inťošská záliba v obrazech, co nic nezobrazují, ho unavuje. Jednou jí takový obraz koupil. Teď tady na to akorát sedá prach….a co ona? Ničeho si neváží.

Pondělí

Pohledem člověka vyčerpaného k smrti, dá továrník najevo svým otrokům, aby nic nepožadovali a koukali makat. 

Zapíná notebook a na plochu vyskočí několik fotek žen z on-line  seznamky. Je to jediné rozptýlení, které jeho zmučený mozek alespoň částečně rozptýlí.

„Jste velice půvabná dáma…“ Píše s mírně pootevřenou pusou „Nechci být dotěrný, ale byl bych šťastný, kdybyste přijala mé pozvání na večeři. Nerad večeřím v restauracích sám.“ Přejede očima svůj výplod a zformuje ve tváři něco, co by se dalo nazvat úsměvem. Spokojený je ale jen malou chvilku. Jednak madam nereaguje na jeho podněty tak rychle, jak by si ten mistrovský bonmot zasluhoval (zatím nereaguje vůbec) a druhak se mu do kanceláře vtírá člověk, který vede oddělení logistiky.

Sleduje toho měchuřinu, jak se sune k jeho stolu.

„Pane řediteli, jdu za vámi s jednou věcí.“ polkne „Chtěl bych přidat.“

Našeho ředitele ta nehoráznost vrátí do reality. „Tak přidej!“ Prohlásí a vykáže ho z kanceláře.

Na monitoru naskočí tato odpověď: „Vy jste tak strašně roztomilej a sipatyckej, že bych s váma šla až na konec světa.“

Továrník se zavrtí v křesle, zakloní se celou svou vahou a pomyslí si, že svět je přece jen prima místo……a čert vem, že tahle fabrika ho beztak připraví o zdraví….. 

 

Tak zas příště přátelé 🙂

P.S. Poznáte ho (se)?

Komentáře

Blanka

Hlavní aktér řádí na seznamce Elite:-) Elita sama….

Úno 13.2017 | 09:44 pm

Štěpánka

Žádné strachy o hlavní aktéry 🙂 Hlavní hrdina skoro vždy přežije 🙂

Úno 09.2017 | 10:24 pm

Eva Krížová

Tak třešnička na dortu je: Chtěl bych přidat…. Tak přidej. A opravdu nevím, o kom to asi tak bude :-). Stačí mi, že je to opět vtipné a jednoznačně ze života :-). Škoda jen, že ten hlavní aktér bude asi těsně před zhroucením…

Úno 09.2017 | 10:07 pm

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.